CENTRUM.CZ > Proboha! > 25. 6. 2025, 07:00

Vyměnila jsem banán za laskavost – a nelituju

Sdílet

Zdroj: Proboha!

Ráno jsem byla rozespalá, v duchu řešila oblečení a doufala, že stihnu firemní banány. Netušila jsem, že během pár minut budeme s manželem řešit zamčený byt jedné sousedky – a…

Ráno jsem byla rozespalá, v duchu řešila oblečení a doufala, že stihnu firemní banány. Netušila jsem, že během pár minut budeme s manželem řešit zamčený byt jedné sousedky – a že mě ta krátká epizoda naučí, co znamená skutečně zastavit a být pro někoho oporou.

Ráno jsme se jako každý všední den chystali do práce. Já trochu rozbitá, protože jsem noční sova, a manžel čilý jako rybička, protože je ranní ptáče. Sprcha, líčení, potvrdit si/vyvrátit outfit, který jsem si předchozí večer naplánovala, a hlavně nezapomenout notebook. To byly moje jediné úkoly. A ještě vlastně vzít s sebou snídani.

Tak jako každé ráno s výjimkou těch, kdy pracuji z domu. Přiznám se, že jsem na „home office“ velmi ráda. Užívám si lodžie, kterou máme v pracovně, kochám se výhledem na město a u toho pilně plním své povinnosti. Myslím, že jsem doma o trochu produktivnější než v kanceláři. Jsem v klidu a ve svém a můžu začít hned ráno.

Do práce to mám celkem daleko. Tři čtvrtě hodiny i s cestou z bytu na zastávku. Čas většinou vyplňuji tím, že si do mobilu píšu „do šuplíku“. Je to pro mě i relax. A díky tomu se i dřív proberu.

Konečně byly přípravy hotovy a my už se loučili venku před domem. Cestou ven kolem našeho růžového výtahu jsem letmo zahlédla starší paní, která stála u svého bytu. Asi na někoho čeká, pomyslela jsem si.

Už jsme chtěli jít každý svou cestou, když najednou vidíme, že paní jde rychle za námi. Působila velmi rozrušeně a začala nám popisovat, co se jí přihodilo. Zjistili jsme, že si zabouchla dveře, nemá u sebe klíče ani mobil a k sousedce, u které jsou její klíče pro všechny případy uschovány, se nemůže dozvonit. Asi jela pracovat na zahradu nebo někam na dovolenou, přemýšlela.

Říkala jsem si v duchu, že to je tedy dost nepříjemná situace. Na jejím místě bych cítila velkou paniku. Chvilku jsme přemýšleli, co s tím. Pustili jsme ji zpátky do haly, ať nemrzne, protože rána byla ještě poněkud chladná, a šli se podívat na nástěnku, jestli tam jsou nějaká čísla, určená pro tuto situaci.

Není třeba se stydět za to, kým jsem

Naštěstí jsme jedno našli a za chvilku jsme získali kontakt přímo na expresního zámečníka. Paní se viditelně ulevilo a byla ráda, že jí pomáháme.

Sice jsem mohla jít do práce a manžel to mohl vyřešit sám, a navíc máme dnes ovoce, po kterém je vždycky velká sháňka a v tu chvíli se všichni chováme jako opičky, co si kradou banány, ale... Přece v tom nenechám manžela samotného, i když se problému hned ochotně ujal, a hlavně budu oporou pro tu paní. Nějaké ovoce mi je v této situaci opravdu ukradené.

Mezitím, co jsem šla ještě jednou zkoumat nedobytné dveře a vrátila se zpátky, manžel zámečníka domluvil. Paní byla dojatá. Ujistili jsme se, že má všechno, co potřebuje, nemá žízeň a nepotřebuje ani kapesníky, a řekli jsme jí, kdy pomoc přijede. Rozloučili jsme se a vyrazili do práce.

Cestou jsem přemýšlela, jak bych se asi cítila na jejím místě. Asi by mě jímal strach. Vyslechl by mě někdo? Byl by někdo ochoten mi pomoci? Ztratil by někdo pro mě čas? Je to otázka. Kdoví.

Mám radost, že jsme se před samotným odchodem ještě zastavili, a paní nás tak mohla zastihnout. Pravda je, že jsme se předtím ráno o něco přeli, nakonec ale i zde platilo, že všechno špatné je pro něco dobré. Během řešení nastalé situace jsme na náš malicherný spor úplně zapomněli a nakonec jsme odcházeli zapleteni ruku v ruce.

V práci jsem nakonec i tak včas stihla ovoce, takže jsem na chvilku byla opička jako ostatní. Vždyť je to ale úplně jedno, pomyslela jsem si. I kdybych to nestihla, je daleko důležitější pomoci někomu v nesnázích, než být sobecká a sledovat vlastní prospěch.

Když jsem se pak z práce vracela domů, potkala jsem na chodbě paní, které jsme ráno pomohli, a zeptala se jí, jak to dopadlo. Úplně zářila, zámečník prý dokonce přijel ještě dřív, než původně měl. Hřálo mě u srdce, že vše bylo v pořádku.