Kněží ubývá, farnosti se spojují, někde už nejsou vůbec. Bůh zřejmě nepřestal volat — jen není jisté, zda ho dnes mladí muži slyší, nebo zda vůbec chtějí slyšet. Co nás čeká, až kněží zcela dojdou? A co bychom měli dělat už teď, dokud ještě nejsme zcela na konci?
Zdá se, že cosi není v pořádku – ať už na výsostech nebeských nebo na samotné zemi. My katolíci jsme přesvědčeni, že naši dospívající muži hledají Boží vůli, modlí se, nechají se vést a prosí za svou cestu. Bůh pak na někoho z nich sešle paprsek světla – povolání do kněžského stavu. Mladý muž, rozechvěn omračující nabídkou, pak řekne své pokorné „fiat“. Vstoupí do semináře, stane se knězem, a to bez ohledu na situaci. Nezáleží na tom, zda církev právě krvácí, nebo odpočívá v míru, ani na jméně současného biskupa. To vše mizí v hloubce jediného vztahu. On a Bůh, nic víc.
Vstoupil jsem do semináře v roce 1990. Za Brněnskou diecézi nás začalo třicet a skončilo deset, to je z dnešního pohledu fascinující číslo. Ještě pamatuji rozsáhlá tabla novosvěcenců v olomouckém semináři a každoroční dvojlist v Katolickém týdeníku s fotografiemi a třemi větami o každém novosvěcenci. Letos, v roce 2025, je za Brno jeden novokněz, čtyřicátník. Pro příští rok je naplánováno nula kněžských svěcení. Moje lajna, dnešní šedesátníci, bude ve službě ještě deset patnáct let, za námi je v sloupcovém grafu útes dolů do moře. Katolický týdeník věnuje každému novosvěcenci stránku a rozhovor, což si dnes může s přehledem dovolit.
Mladí seminaristé hovoří o svém povolání, faktem však je, že první krok činí oni. Biskup pak z nabídky vybírá – sám však nikoho neoslovuje. Jediným dokladem o mystickém faktu povolání jsou právě ti mladí muži sami. Zde se výběr apoštolů Ježíšem Kristem na jedné straně a přijímací psychologické testy a následné pohovory do kněžského semináře na straně druhé liší. Přemýšlím nad tím a vybavím si příklad mayské říše — vše fungovalo, dokud nepřišel zlom.
Mayská civilizace se rozkládala na území dnešní Guatemaly, Belize, Salvadoru, Hondurasu až do Mexika, čítala prý v dobách rozkvětu na patnáct milionů obyvatel, vytvořila působivou architekturu, kalendář, vlastní písmo, astronomii, řemesla, infrastrukturu a zemědělství. Přetrvala tři a půl tisíce let, pak zanikla – z neznámých důvodů. Rebecca Costa v knize The Watchman’s Rattle
Polská řeka kněží chvíli maskovala situaci – dnes k nám již noví polští kněží nepřicházejí, sami mají málo. Deset let ještě nějak na jižní Moravě vydržíme.
Mít pět mší svatých za dva dny přece není normální. Rodák z Prachatic, Jan Nepomuk Neumann, redemptorista a kněz svatého života, odjel 1836 do Ameriky. Jedním z důvodů bylo, že pro něj nebylo v Čechách místo. Všechny farnosti byly obsazeny, všude byli faráři a farní vikáři – nebylo kam jít. Dnes je situace lehce odlišná.
Podle CIC paragraf 905:
Takže tři mše svaté v neděli, žádá-li to pastorační nutnost. Jako farní vikář jsem měl za mladých let i pět mší svatých ve všední den. Čtyři obvykle, pokud byl pohřeb, tak i těch pět. Můj děkan to viděl jako správné.
Z toho mého okruhu táborových vedoucích se v posledních deseti letech hlásilo do semináře pět mladých mužů. Jak jsem je znal a znám – dobrých, dospělých, zbožných, inteligentních, s tím, jak se dnes říká, že to mají v hlavě srovnané. Nevydržel ani jeden. Nejsem si jistý, zda je chyba v nich, nebo v systému. Nevím. Odešli s díky a s pokorou, avšak odešli.
Jiným řešením je nedělat nic a počkat deset patnáct let s tím, že zítra se to nějak vyřeší a vyřeší to nástupci stávajících biskupů, náš problém to není, za nás to bylo ještě dobré. Jako Mayové.
Další možností je obohatit přímluvy o prosbu za nová kněžská a řeholní povolání, vyhlásit den modliteb na jejich podporu nebo věnovat páteční adoraci právě tomuto úmyslu. Zde to opět připomíná přístup mayské civilizace.
Přestal Bůh volat, mladí muži slyší a nedbají nebo mladí muži přestali slyšet? Jednu věc mladým mužům nelze vytknout: nejsou líní, naopak, jsou obětaví, zakládají rodiny, často početné, vychovávají děti, proti stávajícímu trendu společnosti. Kněžství mají v úctě, avšak zároveň je nepovažují za svou cestu.
Kromě duchovních motivací vstupují do rozhodování také hmotné aspekty. Měsíční plat činí přibližně osmnáct tisíc korun čistého, je zde závazek celibátu a služba v konkrétní farnosti může trvat různě dlouho — od jednoho roku až po dvacet let. Mnozí kněží s napětím sledují místní věstník, zda nedojde k jejich přeložení do jiné farnosti. Z tohoto pohledu jde jistě o práci s řadou výzev, nikoli zrovna dream job .
Tradice je živá víra mrtvých. Kdyby dnes za námi přišli Pavel, Petr, Jakub a Jan – co by nám poradili? Jak by oni řešili problémy dneška? Co by nám řekl Ježíš Kristus, kdyby se nečekaně objevil na zasedání Biskupské konference?
Proč o tom píši? Protože se dnes musíme připravit na situaci zítřka. Protože se musíme naučit žít s Bohem i bez kněží. Zorganizujte Bohoslužbu slova — ať už v divadle, bytě, doma, pronajatém prostoru nebo v kostele, pokud je dostupný. Nazvěte to, jak chcete. Vezměte si příklad z misijních oblastí, kde starší náčelník, ctěný a osvědčený, vede nedělní bohoslužby, případně se ve vedení střídají farníci, jednou za tři roky přijede na koni kněz, požehná již oddaným párům, odslouží mši svatou, vyzpovídá a jede zase dál. Jako to dělával v Peru současný papež. Zkuste zavřít oči a na chvíli si představit, že žádní kněží v tuto chvíli nejsou. Jak dál to bude s naší vírou? Kde se dál budeme scházet a čím tyto chvíle naplníme?
Nemusí to být špatně – otevírají se nové obzory. Věřím ve vaši víru a věřím ve vaše nadšení. Nebude to, jak to bylo dřív, za mlada – ale bude to i díky vám lepší. Wakȟáŋ Tȟáŋka (lakotské označení pro posvátné či božské, pozn. red.), v to, čemu dnes někdo říká Duch svatý – proto nemohu vědět, co přijde zítra.
Ale dnes se scházejte, modlete se, máte-li čas a děti odrostlé, vystudujte si klidně i teologii, považujete-li to za přínosné. Ale nečekejte, že vám duchovní servis i zítra zařídí kněží. Nezařídí to, a to není otázka schopnosti, nýbrž fyzické nepřítomnosti. Už dnes chybí v našem pohraničí, které svými chapadly sahá hluboko do srdce diecéze.
Připravte se na to teď, ne až za těch deset let.
Proboha!
ArmádníZpravodaj.cz|
Sport - Aktuálně.cz|
HN.cz|
SportWin » bavme se sportem|