Říká se, že pokud by jednotlivé druhy ovoce byly zeměmi, banány by byly supervelmocí, vládnoucí světu. Podařilo se jim stát se ovocem s největší produkcí na světě a zároveň čtvrtou nejcennější potravinářskou komoditou, hned po ovsu, rýži a mléku. Jen pro představu: například Američané snědí na 3 miliony tun banánů ročně, což je impozantní množství na zemi, která jich produkuje jen velmi málo. Banán je ovoce prastaré, avšak ten, který jíme dnes, je vyšlechtěná odrůda, která se začala pěstovat teprve před necelými dvěma sty lety. A ačkoli kdysi existovaly (a v některých částech světa stále existují) tisíce banánových odrůd, tak ten banán, který si kupujeme v obchodech, je v podstatě stejný po celém světě.
Banány mají dlouhou historii a řadu zdravotních přínosů
Existují předpoklady, že banány vznikly už před 10 000 lety. Někteří vědci se domnívají, že mohly být dokonce prvním ovocem na světě. Původní banány pravděpodobně vyrostly v oblasti, která zahrnuje Malajský poloostrov, Indonésii, Filipíny a Novou Guineu. Odtud je obchodníci a cestovatelé vozili do Indie, Afriky a Polynésie. Zmínky o banánech existují již v roce 600 př. n. l. v buddhistických písmech. V roce 327 př. n. l., když Alexandr Veliký se svou armádou vpadl do Indie, objevil ve zdejších údolích úrodu banánů. Poté, co neobvyklé ovoce poprvé ochutnal, představil tento nový objev západnímu světu. Do roku 200 n. l. se banány rozšířily do Číny. Původní divoké ovoce ovšem obsahovalo mnoho velkých, tvrdých semen a jen málo chutné dužiny. Banány nejvíce podobné těm, které jíme dnes, se začaly v Africe pěstovat kolem roku 650 n. l. Banány jsou nejen celosvětově oblíbeným ovocem, ale také jednou z nejvýživnějších potravin. Jsou zdrojem energeticky důležitých sacharidů, draslíku, vitamínu B6 a skupiny B, vitamínu C, vlákniny a antioxidantů. Neobsahují tuk, cholesterol ani sůl. Protože poskytují udržovací energii, jsou oblíbeným jídlem aktivních dětí i dospělých, včetně sportovců a hráčů sportu.
Velkou slávu banánů podpořil i Jules Verne
Populární banán naší doby se nazývá „cavendish“ a byl pojmenovaný po Williamu Spencerovi Cavendishovi, šestém vévodovi z Devonshire. Původní rostliny byly pravděpodobně přivezeny z jižní Číny kolem roku 1826 na Mauricius a odtud do Anglie. Kolem roku 1829 je získal vévodův zahradník Joseph Paxton, který s nimi začal pracovat ve sklenících. Podařilo se mu vyšlechtit nový druh, který byl lesklý, větší a bez semen. Vévoda samozřejmě tento „poklad“ nenechal bez povšimnutí. Dal mu své jméno a nové ovoce se začalo vyvážet a masově produkovat v jiných částech světa. Po roce 1900 se cavendish stal jednou z nejoblíbenějších i komerčně nejdostupnějších odrůd banánů na světě a zůstává jí dodnes. Plody jsou totiž nejen velmi chutné, ale lze je i přepravovat na velké vzdálenosti. Slávu banánů po celém světě také neuvěřitelně podpořil Jules Verne v roce 1872 fantastickými popisy tohoto ovoce ve své knize „Cesta kolem světa za 80 dní “. Svět se zbláznil a spotřeba banánů v západním světě prudce vzrostla. Brzy poté se začaly objevovat i první banánové moučníky jako např. banánový pudink nebo banánový chléb, které byly mj. i skvělým využitím přezrálých banánů.
Recept na muffiny "banana bread"
Seznam potřebných surovin
- 230 g polohrubé mouky
- 200 g cukru krupice (nebo třtinového)
- 100 g rozpuštěného másla
- 30 g kakaa
- 4 banány
- 2 vejce
- 80 g tmavé čokolády (nasekané nebo čokoládové pecky)
- 1 hrst vlašských ořechů
- 1 lžíce vanilkové pasty
Jak na to:
V míse smícháme mouku s kakaem. V druhé míse smícháme cukr s vejci, vanilkovou pastou a banány, které vidličkou rozmačkáme a poté ještě metličkou zašleháme. Ořechy a čokoládu nasekáme, přidáme k mouce s kakaem a přimícháme i suroviny z druhé mísy. Nakonec přidáme rozpuštěné máslo a dobře promícháme. Těstem naplníme olejem vystříkanou (nebo máslem vymazanou) formu a pečeme na 170 °C zhruba 20-25 minut.