Banány máme všichni rádi. Snadno je najdeme v každém supermarketu, stojí pár korun a vždycky nás sbalí na výlet nebo do práce. Ale víte, co všechno musí překonat, než se ocitnou ve vašem košíku? Když se řekne banán, většina z nás si představí žluté ovoce, které je už desítky let neodmyslitelnou součástí českých domácností. Není divu, banány jsou levné, sladké, snadno dostupné a hlavně praktické. Díky pevné slupce je můžete hodit do tašky, aniž byste se museli bát, že se rozmačkají nebo znečistí.
Navíc mají široké využití: můžete je jíst jen tak, přidat do kaše, rozmixovat do smoothie nebo upéct do buchty či lívanců. Ale za tím vším se skrývá mnohem víc než jen obyčejné ovoce. Osud banánů v našich obchodech je výsledkem dlouhého a pečlivě řízeného procesu. Většina banánů, které u nás koupíte, pochází z Latinské Ameriky – nejčastěji z Ekvádoru, Kolumbie, Kostariky nebo Panamy.
Banány mají před sebou dlouhou trasu
Na rozdíl od jiných plodin je sklizeň banánů stále výhradně ruční práce. Tisíce lidí na plantážích každý den sbírají banány ještě v zelené, tzv. technologické zralosti. Poté je chladí a balí do přepravních kontejnerů, ve kterých putují lodí přes oceán. Cesta do Evropy trvá zhruba dva týdny.
Po přistání v evropských přístavech banány čeká ještě jedna důležitá zastávka – dozrávárna. Sem se banány převážejí ve velkých množstvích a v kontrolovaných podmínkách. V dozrávárnách se přesně reguluje teplota a vlhkost a používá se etylen, přírodní plyn, který podporuje rovnoměrné dozrávání. Teprve po tomto procesu banány získávají svou typickou žlutou barvu a sladkou chuť.
Pak už je čeká jen cesta do obchodů, kde si je koupíte. Evropská unie má pro banány jasně daná pravidla. Každý banán, který skončí na pultech, musí splňovat přísné podmínky. Podle vyhlášky musí mít minimální délku 14 cm, nesmí být příliš zakřivený a jeho povrch musí být nepoškozený, bez skvrn. Dužina musí zůstat celistvá, nesmí být vodnatá nebo nahnilá.
Než se dostanou do obchodu, projdou úpravou
Banány musí být také řádně označeny – na obalu nebo etiketě musí být čitelně uveden druh (banány), země původu a jakostní třída. Tyto informace jsou navíc povinné v českém jazyce, aby zákazník věděl, co kupuje. Na velkých plantážích se běžně používají pesticidy a fungicidy, které chrání banány před škůdci a chorobami. Díky tlusté slupce se tyto látky většinou nedostanou až do dužiny, ale jejich používání představuje riziko pro pracovníky na plantážích i okolní přírodu. Proto existují i bio banány, které se pěstují bez chemických postřiků a s větším ohledem na životní prostředí.
Bio banány jsou v Česku běžně dostupné, tvoří ale jen malou část trhu. Jsou o něco dražší, ale zákazník tak přispívá k udržitelnějšímu a šetrnějšímu způsobu produkce. Rozdíly v chuti nebo vzhledu jsou minimální, hlavní rozdíl je v původu a způsobu pěstování. Zajímavostí je, že banán není strom, ale bylina. Jeho „kmen“ tvoří těsně ovinuté listy a celý rostlinný cyklus trvá přibližně jeden rok. Po sklizni mateřská rostlina odumírá a je nahrazena novou odnoží.
Většina banánů, které jíme, pochází z jedné odrůdy – Cavendish. Tato odrůda vznikla v 19. století a dnes tvoří až 95% světového trhu. Banány jsou oblíbené nejen pro svou chuť, ale i pro své nutriční vlastnosti. Obsahují vlákninu, draslík, hořčík, vitamín C a B6. Jsou snadno stravitelné, rychle dodají energii a díky pevnému obalu je můžete vzít kamkoliv s sebou. Banán je prostě skvělý společník na cesty i do práce.