„Je to vždycky napínavé, protože kvůli počasí a provozu do poslední chvíle nevíme, kde přesně budeme sekat, a pozemek je třeba prohlédnout těsně před tím, než tam pošlu senážní linku,“ vysvětluje.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Matěj Pomahač
„Myslivců je tu v honitbě málo a nestíhají, takže jsme se domluvili s děvčaty z místního ekologického spolku, že prolétnou louku dronem s termokamerou a nalezená srnčata pak v rukavicích vynesou na okraj luk nebo polí s jetelem, kde je srna po odjezdu traktorů po pachu najde,“ pochvaluje si spolupráci.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Matěj Pomahač
Květen a červen jsou měsíce, ve kterých srny rodí mláďata a ukrývají je do „zálehů“ ve vysoké luční trávě, aby je chránila před predátorskými liškami či jezevci, než povyrostou a dokážou sama utéct. Srna na svá mláďata dohlíží z okrajů lesů a chodí je kojit. V květnu či červnu však tráva vymetá, dorůstá a je ji třeba sklízet.
Traktor či řezačka má záběr lišty 3-15 metrů a pracovní rychlost 5-20 km/h, mrňavá srnčata na blížící se nebezpečí reagují instinktivním přikrčením k zemi, takže se doslova „zneviditelní“ – řidič pak často nedokáže mládě zahlédnout včas a zastavit. „Na sečích je tohle úplně nejhorší, nikdo to nemá rád,“ řekl mi nedávno traktorista na jiné farmě pod Krušnými horami.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Matěj Pomahač
Zemědělci mohou seč řešit načasováním operací, tedy sekat zkraje května ještě před rozením srnčat (musí však mít jednak hotové práce na polích, jednak musí být dost trávy, k čemuž letošní dubnové i květnové chladné a suché počasí nevedlo), nebo naopak po půli června, kdy odrostlejší srnčata sama utečou (to však již bývá tráva „vymetaná“ a neposkytuje dostatek energie zejména pro mléčné krávy, zároveň se už blíží žně). Používají se pachové kuličky či akustické a optické plašiče na strojích, nákladné senzory namontované před žacími lištami s automatickým zastavením stroje a zvednutí lišty se prosazují jen pomalu. Nejefektivnější je tak kombinace využití moderních dronů a tradičního procházení luk.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Matěj Pomahač
Kosení luk je v tradiční rurální umělecké tvorbě snad nejpoetičtější činností pozdního jara. Sekat se chodilo již po třetí hodině ranní („kdo seče za rosy, nejvíce pokosí“), a sekáči bývali pravidelnými svědky svítání, kdy je obzor lemován proměňujícími se scenériemi červánků, až posléze nastává "zázrak východu slunce". Nad loukami třpytícími se ranní rosou se šíří vůně z ranních květů, mísí se s aromatickými látkami z rostlinných šťáv a pachem vlhkých lučních půd. Nad hlavami sekáčů se nese ranní ptačí zpěv a splétá se s zvuky rytmicky svištících kos... Čas senoseče!
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Matěj Pomahač
S dnešní moderní senážní technikou a ranním dronováním tak záchrana srnčat navazuje na tradiční užívání krajiny a propojuje zemědělce s ekology. Pán Bůh za to zaplať!