Lesk jako blesk – každodenní rutina s varnou deskou
Na to, aby byla varná deska perfektně čistá a bez šmouh stačí jen univerzální čistič, houbička a mikrovlákno – čistič nanesu rozprašovačem, hrubé nečistoty otřu houbičkou a následně povrch dosuším a přeleštím mikrovláknovou utěrkou. Pokud se mi něco připeče, pomůžu si sodou nebo kávovou sedlinou.
Jak vyčistit nerezovou pánev a nezničit ji
Mám rád nerezové nádobí, protože je odolné a dobře vypadá. A chci, aby moje hrnce a pánvičky zůstaly pořád pěkné, což mimo jiné znamená bez rýh od drátěnky. Špinavé nádobí nechám buď odmočit v horké vodě s trochou sody, nebo ho sodou posypu a lehce mu přidám octový čistič z rozprašovače. Směs pění a částečně uvolňuje připečeniny. Nechám to pár minut působit. Pak beru houbičku s jemnější stranou a čistím krouživými pohyby. Když nepochodím, přichází na scénu kávová sedlina, která je stále dost jemná, aby neudělala viditelné škrábance, ale přitom pomůže mechanicky obrousit zbytky.
Září čistotou.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Kunssberger
Vyčištěnou pánev nakonec opláchnu teplou vodou, vytřu do sucha a je připravena k dalšímu použití. Jednou za čas ji přeleštím octovým čističem, abych odstranil případné vápenaté skvrny od tvrdé vody.
Nemohu si odpustit jednu kuchařskou vychytávku. Pokud chci na pánvi něco smažit, potřu jí trochou octa. Ten „stáhne“ vodu uvolněnou ze smažené potraviny a olej se nerozstřikuje na varnou desku a její okolí. Takže je pak méně práce s úklidem.
Když je špína zažraná … je v troubě
Čištění trouby občas zanedbám. A pak se ale nestačím divit, jak uvnitř mohla vzniknout taková spoušť. Moje trouba má sice katalytické čištění, ale to funguje jen na části vnitřního povrchu. Do očisty skutečně zaneřáděné trouby je třeba povolat všechny superhrdiny. Svislé stěny mimo katalytické desky obstará gelový čistič. Ten použiju i na většinu dna.
Nejzapeklitější je prostředek dna trouby. Do něj stéká prskající tuk i kondenzát z páry a tady se postupně zapékají. Na tohle čištění jsou třeba ty nejsilnější zbraně - nejprve přijde na scénu pasta ze sody a soli a nechám jí hodně času – i několik hodin. Poté se přidá octový čistič, který se postará o nezbytnou reakci a pokud je to stále málo, nastoupí buď samotná sůl nebo kávová sedlina. Trochu pomůže předehřátí trouby na asi 50 °C, ale zde se to neobejde bez lidské síly. Čištění se někdy musí i opakovat. Je to o něco méně komfortní než agresivní pěnové chemické čističe, ale jde to i bez nich. A vlastně je to dobrou motivací, proč čištění trouby neodkládat.
Rošty, které se do trouby vkládají, dávám do dřezu a zaliju horkou vodou s octem a trochou jedlé sody. Po chvilce jdou staré skvrny očistit mnohem lépe. Pokud je to někde skutečně připečené, přidávám sůl nebo kávovou sedlinu jako abrazivum.
Když je špína zapečená...
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Kunssberger
Pracovní deska vyžaduje jemnost
Dřevěná pracovní deska je jiná kategorie. Je měkká a nesnáší dlouhodobou vlhkost. Snažím se ji udržovat průběžně v dobré kondici. Obvykle ji jen otírám octovým čističem z rozprašovače. Pak vezmu mikrovláknovou utěrku a desku do sucha přetřu. Občas ještě použiju jedlou sodu – to když mám pocit, že pracovní deska mohla nabrat nějaké pachy. Stačí trocha sody na mokré houbičce nebo mikrovláknové utěrce a pak otření dosucha.
Tukový filtr digestoře – tam kde se špína hromadí
Tukový filtr z digestoře je kapitola sama pro sebe. Mám štěstí, že mi digestoř signalizuje, že je třeba jej vyčistit, takže na jeho pravidelnou očistu nezapomenu. Většinou jej stačí namočit na hodinu do dřezu v horké vodě s větším množstvím sody. Soda dokáže mastnotu postupně rozpouštět, zvlášť když je voda opravdu horká. Pokud je filtr opravdu hodně znečištěný, přidám i trochu klasického saponátu, ale to je jen výjimečné. Ocet je zde nevhodný – můj tukový filtr obsahuje hliníkové prvky. Poté kovové části filtru proliju ještě hodně horkou vodou a případně otřu houbičkou, abych odstranil zbytky usazenin. Hotovo, stačí jen nechat okapat a oschnout.
Má to smysl?
Co jsem se naučil a proč u mě přírodní prostředky vedou?
Po přibližně ročním praktickém testování a trochu i zkoušení formou „pokus – omyl“ si troufám říct, že přírodní prostředky více než obstojí. Samozřejmě, že někdy je potřeba vyvinout trochu víc úsilí než s vysoce koncentrovanými chemikáliemi, ale za pocit, že si domov zbytečně neplním agresivní chemií, mi za to stojí. A navíc je to levnější, než jsem čekal. Ocet, jedlá soda, sůl, káva – to všechno jsou položky, které doma normálně mám, a vykouzlit z nich účinné čističe je rychlejší než jet do drogerie.
Vyčištěno.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Kunssberger
Nejdůležitější je, že vím, co přesně na čištěné povrchy aplikuju. S malým množstvím základních ingrediencí se dají dělat velké divy.
Rada na závěr
U každého receptu na přírodní čističe je dobré myslet na to, že na nich člověk musí časem najít vlastní „vychytávky“. Jsem rád, že se mi podařilo najít recepty a postupy, které mi pomáhají udržet kuchyni v perfektní čistotě bez zbytečných chemikálií a zbytečných nákladů.
Konvenční čisticí prostředky mám doma také. Ale protože na většinu běžného úklidu stačí síla octa, sody a dalších „obyčejných“ surovin, upadají ty zázraky z reklam v naší domácnosti trochu v zapomnění. Vlastně jediné, co z nich pravidelně kupuji jsou tablety do myčky. Mimochodem, kupuji ty bez tekutých částí – dají se totiž půlit a i ta půlka tablety na umytí příborů a talířů docela v pohodě stačí. A na to ostatní mám své superhrdiny.