Čeští turisté zůstali na dovolené v Turecku v šoku. Nelíbí se jim, jak jim servírují pitnou vodu

Přitom právě voda hrála v turecké kultuře odedávna zcela zásadní roli. Osmanská říše byla proslulá svými sofistikovanými systémy zásobování vodou, včetně tureckých lázní, kde byla čistá voda základem společenského života. Sultánové investovali obrovské prostředky do aquaduktů a fontán, protože věděli, že kontrola nad vodou znamená kontrolu nad městy.

Voda byla v osmanské kultuře symbolem čistoty, pohostinnosti a bohatství. Tradicí, která se v mnoha ohledech dochovala dodnes. Recenční diskuze českých turistů o turecké dovolené upozornila na fenomén, který mnohé překvapuje. Hotely v letoviscích neposkytují kohoutkovou vodu zdarma, ale hosty zásobují miniaturními plastovými lahvičkami.

Čeští turisté byli na dovolené v šoku Moře, slunce, all-inclusive a k tomu voda servírovaná v plastových kelímcích o objemu 200 ml. Na první pohled drobnost, která ale některé české turisty dokáže pořádně vytočit. „Tohle je jako vážně normální? Vypijeme toho za den desítky kusů,“ podivuje se jeden z nich na sociálních sítích nad tím, že v tureckých hotelech nedostanete sklenici vody, ale spíš něco, co připomíná mléko do kávy.

Diskuse pod jeho příspěvkem se však velmi rychle rozjela. Někteří mu dávají za pravdu a řeší hlavně množství plastu, které tím vzniká. Jiní se chytají za hlavu: „Proč si na dovolený radši neužíváte, než abyste řešili takovou blbost?“ A pár lidí rovnou přidává i dávku sarkasmu: „Aspoň někde mají rozum. My se z těch plastů doma stejně brzy zblázníme,“ dodala další komentující, což zřejmě překvapenou rodinku z Česka nijak neuspokoijlo.

A jak to tedy je? Je tohle turecký standard, nebo výstřelek hotelů pro turisty? Překvapení mnoha Čechů vychází hlavně z našich zvyklostí. U nás jsme zvyklí natočit si vodu z kohoutku kdykoli a kdekoli a ještě k tomu zdarma. Česká kohoutková voda patří mezi nejkvalitnější na světě, a tak bereme jako samozřejmost, že to tak funguje i jinde.

Kohoutková voda? Raději nepít Jenže v Turecku je situace jiná. Ačkoliv je voda z kohoutku podle místních úřadů pitná a pravidelně testovaná, v praxi se spíš nedoporučuje, a to hlavně kvůli její chuti, tvrdosti nebo chloraci. Místní raději kupují balenou vodu a stejný přístup přebírají i hotely. Nechtějí riskovat stížnosti turistů, kterým by kohoutkovka nemusela sednout.

Dává to smysl i po samotné ekonomické stránce. Pro hotel je jednodušší objednat velké množství malých balení než investovat do filtračních systémů a řešit jejich údržbu. Navíc tak mají přehled o spotřebě, což je u all-inclusive pobytů často klíčové. Z pohledu hotelu je to zkrátka rychlé, hygienické, standardizované. Žádné stížnosti, žádná odpovědnost.

A hosté si prostě vezmou tolik, kolik potřebují. „Dostávají to tak i sportovci, je to hygienické,“ komentovala jedna z diskutujících, která v Turecku žije. Jenže ekologové by z toho asi radost neměli – každý jeden plastový kelímek znamená další zátěž pro planetu. A za den jich opravdu padnou desítky. Vynásobte to tisíci turistů a stovkami hotelů. Výsledkem jsou tuny plastu a tisíce kilogramů emisí CO₂.

Turecko není výjimka, ale světový trend Používání malých plastových balení je bohužel běžné napříč celým světem. I proto už některé hotelové řetězce začaly přecházet na udržitelnější řešení – doplňovací stanice na vodu, skleněné lahve, zrušení plastových miniatur. Letiště v San Francisku už dokonce jednorázové PET lahve úplně zakázalo.

V Turecku ale tahle změna zatím nepřišla. Zřejmě i proto, že většina turistů si na plastové kelímky moc nestěžuje – nebo to prostě bere jako součást místního standardu. A někteří mají pocit, že řešit ekologii na dovolené je zbytečný luxus. „Jedete do cizí země a stěžujete si na takový nesmysly. To je typické české,“ padlo v komentářích.