Byl víc než jen postava z filmu. Skromný herec, na kterého se nezapomíná

Nikdy hlavní hvězdou, přesto nezapomenutelný: Síla klidné přítomnosti Františka Kováříka Za celý život se František Kovářík nedočkal větší role. I v několika minutách, které mu režiséři dopřáli, na sebe dokázal strhnout pozornost. U kolegů měl respekt. Vždyť zažil ještě éru němého filmu.

Asi nejlépe ho charakterizoval herec Ilja Prachař , který o něm před mnoha lety řekl:

František chodí svými cestami a rozmlouvá. Sbírá slova a váže z nich myšlenky. Spřádá je v moudra, aniž by jimi omotával kořist. Nezná násilí, ctí prostotu, slyší ticho, vidí tmu. Takto ho obdařila příroda a on jí splácí. Prozradila mu, že navždy spoutala dobro se zlem vzájemnými pouty. Aby láska s nenávistí byly odsouzeny žít pospolu, aby maliny byly sytě červené – jako rulík zlomocný. Moudrý člověk, moudrý herec. Přinesl přírodu na jeviště. Ví, že maliny ve velkých dávkách jsou mdlé, zatímco rulík zlomocný v malých dávkách je lék.

František Kovářík byl od pohledu vlídný a usměvavý, a proto byl ideálním představitelem vesnických podivínů, strýčků a dědečků. Pracoval neúnavně celý život, jen ve stáří si stěžoval, že mu chybějí přátelé, protože už všichni zemřeli.

Od kamenického řemesla ho zachránila nemoc Byl to právě on, kdo z velké rodiny měl převzít živnost po otci. V mládí však prodělal těžký zápal plic, a proto otec rozhodl, že ho nebude nutit převzít kamenickou dílnu. Vyučil se v Plzni zámečníkem, ale jeho přáním bylo stát se hercem nebo se přidat k cirkusu. V Sokole se začal věnovat akrobacii.

Na zkušené v Americe Když se jeho strýc chystal na zkušenou do Ameriky, přidal se k němu. Bylo mu pouhých 17 let. Za oceánem se živil různě, většinou šlo o špatně placené podřadné práce jako pomocník u řezníka nebo v tiskárně. V Chicagu se přidal k ochotníkům.

V divadle zažil tragický okamžik Když se vrátil domů, rozhodl se, že zůstane u divadla, pět let kočoval a nakonec se mu podařilo získat první stálé angažmá ve Švandově divadle v Praze. V roce 1913 se poprvé objevil ve filmu Pan profesor, nepřítel žen . Tento snímek se nedochoval.

V období první světové války musel do Škodových závodů v Plzni, ale stále si udržel spojení s divadlem a hostoval v Městském divadle v Plzni. Právě tam zažil v roce 1917 velice dramatickou událost. Jako rekvizity se používaly skutečné meče a při jednom souboji byl herec zasažen do ruky, ostří mu proťalo tepnu a hrozilo, že mu budou muset ruku amputovat. Ve Františkovi se však něco zatvrdilo a rozhodl se, že se vyléčí sám.

Mohlo by vás zajímat: Celebrity pod lupou: Úlisný komoří Lang nebo dobrosrdečný děda. Tak si pamatujeme herce Bohuše Záhorského

Pár let se dával dohromady Začal žít jako poustevník, přestal pít a kouřit, nechal si narůst plnovous, začal chodit bez bot na dlouhé procházky, dokonce i v zimě. V roce 1919 se vydal pešky na pouť po Čechách. Po hospodách hrával dětem loutkové divadlo a opravoval vesničanům děravé hrnce. Už rok na to se vrátil v plné síle k divadlu, tentokrát do Vinohradského divadla. S malými pauzami tam vydržel až do roku 1959, kdy odešel do penze, ale nadále spolupracoval s filmem a televizí. Staré muže hrál už od středního věku, třeba jako starého mlynáře v pohádce Pyšná princezna .

Už ve filmu Marečku, podejte mi pero! působil jako vetchý stařík. Jeho poslední role byla však ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne. Bylo mu už 97 let, a patří tak mezi nejdéle aktivně působící české herce. Zemřel 1. 10. 1984, bylo mu 98 let.

Zdroje článku: idnes.cz , csfd.cz , kinotip2.cz

Obrazem: Po koberci ve Varech se prošli Kriepsová i Sarsgaard, převezmou ocenění

Portugalec chtěl uctít památku Joty černou páskou. Wimbledon přišel se zákazem

„Chlap má nosit pořádný boty, říkal mi,“ vzpomíná syn Bolka Polívky na Bartošku

Pátrala po zdroji intenzivního zápachu na zahradě. Nález jak z Vetřelce ji překvapil

Princ William se již rozhodl. Harry přišel o poslední naději